Co by o mně řekl…

Počítače, notebooky, tablety a mobilní telefony se staly našimi každodenními společníky. Poslední rok jejich prostřednictvím studujeme, konzultujeme i sportujeme. Kdo neovládal psaní všemi deseti, za předchozích 12 měsíců se v této dovednosti chtě nechtě zdokonalil. S notebooky a mobilními telefony trávíme tolik času, že o nás vědí mnohem víc než naši kamarádi. Zkuste si představit, co by o vás notebook nebo mobilní telefon řekly, kdyby mohly promluvit?

 

Můj mobil by toho o mně moc nepověděl, jelikož ho používám výhradně na telefonování nebo si tam občas něco zahraju, ale zato můj počítač by o mně mohl mluvit klidně i celé hodiny, protože tam musím sedět celé vyučování a taky tam trávím velkou část svého volného času, jelikož by se nemělo chodit ven.

Myslím si, že by můj počítač rozhodně zmínil to, že mé tělesné proporce se od doby, co by se nemělo chodit ven,  změnily docela k horšímu, včetně toho, že i moje ohromná síla pomalu upadá do zapomnění, protože jsem líný cvičit a radši si hraju na počítači, nebo dělám zdlouhavé úkoly do školy, které mi zabírají poměrně dost času, jelikož je dělám s odporem, ale alespoň je dělám všechny, abych se nemusel učit o prázdninách na reparát. Taky by o mně mohl říct, že jsem občas výbušný, hlavně když hraju nějaké hry a nedaří se mi. Taky mě dokáže naštvat to, když před hodinou přijde do zadání v Teamsech test. Nebo když učitel oznámí, že máme do školy přinést školní sešity na kontrolu. Ale myslím si, že by o mně mohl říct i to, že jsem občas vtipný, hlavně když si volám s kamarády.

Podle mě by o mně počítač mluvil docela hezky na to, že ho tak moc přetěžuju.

Štěpán Bradáč, 9.B

 

 

Co by o mně mohl říci můj stolní počítač?  

Nejspíš by řekl: „Neznám svého majitele zas tak dlouho, abych ho mohl detailně popsat, ale něco vím jistě.  Je to patnáctiletý kluk, který rád tráví čas v mé společnosti. Pokud mu to povinnosti a rodiče dovolí, tak jsme spolu skoro celý den. Miluje hlavně volání s přáteli a hraní multiplayerových her, občas chytí takový záchvat vzteku, že nevím, jestli se mám bát o jeho, či moje zdraví.

Také rád kouká na youtube, nejraději sleduje youtubery a poslouchá své oblíbené písně. Když nejsou jeho rodiče doma, strachuji se o jeho sluch, jak nahlas si mě pouští. Myslím si, že je trochu paranoidní. I když měl možnost mě vylepšit o kameru, rezolutně to zamítl se slovy, že po zapojení kamery by mohl být sledován hackery.

Je to klasický puberťák. Když se zabere do hry se svými vrstevníky, je velice vulgární, až si někdy musí ulevit boucháním do stolu, div z něj nespadnu.

Je na něj spolehnutí, na čem se dohodne s rodiči, to platí. Takže mám od půlnoci volno.“

Ondřej Klouza, 9. B

 

Počítač

Momentálně se nacházím na stole mého majitele, který mě dostal před dvěma lety k Vánocům. Od té doby zaujímám na jeho stole většinu místa, díky čemuž si připadám dost důležitě. Důležitě si připadám i proto, že se mnou tráví spoustu času. Jsem jeho hlavním nástrojem pro hraní her, sledování videí, filmů, seriálů, poslechu hudby a momentálně i dělání úkolů. Ale jak bych ho popsal… Určitě jako perfekcionistu, už jenom z toho důvodu, že okolo mě pořád uklízí nepořádek, utírá prach, rovná a čistí monitor. Taky mi nakoupil více paměti, abych jel perfektně bez zastavení. Dále bych ho popsal jako dost výbušného cholerika – při hraní her řve slova, která byste v žádném normálním slovníku nenašli. Taky nejednou při tom třísknul do klávesnice. Taky bych řekl, že to je pracovitý a pečlivý člověk, který prací na svých domácích úkolech stráví i několik hodin. Zároveň je to ale taky velký lenoch, protože nejen že svoje úkoly dělá vždy na co nejvíc poslední chvíli, ale taky se často během práce zastaví a začne se dívat na seriály – a pak se diví, že nestíhá. Když už jsme u toho sledování seriálů, tak to určitě patří mezi jeho záliby. Dále bych k nim přidal hraní her s posloucháním hudby.

O jeho dalších zálibách, které se netýkají mě, nevím. Co ale mohu říct, je to, že se mnou tráví opravdu hodně času. Mně samozřejmě tahle pozornost nevadí (právě naopak), ale pokud jiné záliby než trávení času se mnou nemá, možná by si měl zkusit najít i něco jiného – pro jeho vlastní dobro. Jinak ale svého majitele vidím jako pracovitého člověka, který má rád i trochu té zábavy – a kterému by asi taky prospělo, kdyby skončila karanténa a šel by na nějakou tu chvíli ven.

Václav Plavjanik, 9. B

 

Můj telefon by si řekl: „Ježíši, ta holka do mě zírá už půl hodiny v kuse. Proč se některým videím tak směje a u některých pomalu brečí? A hele! Někdo jí napsal. To je ta její kamarádka. A jéje. Jdou si volat. To ucho má teď ale naštěstí vyčištěný líp než včera. Naštěstí mě ten závislák pokládá na hlasitý hovor. O čem si to povídají? Ježiš, zase nějaké blbosti. Buď se fotí, když je zmalovaná jako plakát, anebo si volá, když vypadá jako starej pytel od brambor! A jéje, jde se malovat. Tak za co půjdeš dneska? Za klauna? Uhodl jsem to! Jde za klauna. Pod očima si dělá dva trojúhelníky, každý pod jedním okem. Dneska má asi dobrou náladu, protože nezvolila svou obvyklou černou, ale fialovou. No to se teda dějí zázraky. A jéje, padám! Doufám, že nejsem víc rozbitý, než jsem byl předtím. Ufff. Nejsem. Ale bylo to o fous! Za chvíli bych vypadal jako nějaká troska, co se už nedá ani používat.“

Můj notebook by si řekl: „Ježiš, zase mě otevírá ta ošklivka! Už mě nebaví se takhle po ránu dívat na její rozespalý obličej. Radši se budu sekat, abych viděl, jak se bude tvářit. A už je to tady! Zase začíná být naštvaná. A teď pozor, teď si vymyslím půlhodinovou aktualizaci. Á! Zásah do černého, dámy, pánové a cokoliv jiného preferujete! Zde vidíte tvář, ve které se mísí vztek, pocit “já už takhle dál nemůžu” a také i úzkost, jestli se ta ochechule stihne dostat na hodinu včas. Jen tak mimochodem… NEDOSTANE!“

Anna Smetanová, 9. B

 

Moje majitelka a opatrovatelka

    Člověk, osoba, nebo jak pojmenovat mou majitelku, se jmenuje Monika Volšičková. Vlastní mě už od Vánoc. Teprve se poznáváme, ale i tak o ní vím určitě hodně.

Monča má delší hnědé vlasy, oči většinou hnědé jako hlínu, kterou mě přes Velikonoce několikrát posypala, protože se s rodiči  věnovala budování zahrady. Někdy se ale její duhovky změní na zelenou nebo pomněnkově modrou. Hodně se podobá svojí mamce a já mám pak problém někdy rozhodnout, jestli na mě kouká ona, nebo její maminka, a nevím, komu se můžu odemknout a komu ne. Dělají mi v tom nepořádek.

Na svou majitelku nedám dopustit. Je velmi pečlivá a stará se o mě. Jednou za týden, většinou to bývá sobota nebo neděle, mi pořádně vyleští sklo. Když náhodou není doma a já to tu ten víkend bez ní musím vydržet nebo jsme někde pryč společně a ona nemá přípravek na mé vyčištění, tak se své péče dočkám hned, jak to jde. Pravidelně také čistí mou paměť, abych si nemusel pamatovat zbytečné a už pro ni nedůležité informace a měl možnost si uložit informace a data nové.

Nejde také zapomenout na obezřetnost. Dává si pozor, aby se nikdo, komu to nepovolí, nedostal k informacím, které si musím pamatovat, ale někdy mi v tom dělá binec, protože si vymění heslo a já někdy nevím, jestli po změně zadala to správné, nebo ne. Většinou však poznám její obličej nebo otisk a odemknu se. Po čase si skoro vždy vzpomenu, že to heslo zadala správně. Ale jak už jsem psal, její mamka mi to také nedělá jednoduché, protože si jsou podobné.

Hodně času stráví se mnou, její kamarády moc nevídám, nevím, co si o tom mám myslet. Zajímalo by mě, jestli má vůbec nějaké kamarády, se kterými se vídá. Doufám, že ano, protože bych jí to moc přál.

Podle toho, jak se vyjadřuje na sociálních sítích, ve zprávách s rodinou a dalšími lidmi, kteří by mohli být její spolužáci nebo snad nějací kamarádi, nebo jak píše slušně svým učitelům přes Teamsy, si myslím, že bude chytrá, kamarádská, hodná, ale někdy i výbušná a typicky cholerická. Také si myslím, že to někdy nemá jednoduché se svým tátou, protože ona je Blíženec, tedy pokud mám správné datum jejího narození, a on je, co jsem tak v datech, které jsou pro mě dostupné, dohledal, Beran. Zjistil jsem, že se tato znamení často neshodují.

Dle mého názoru to bude moc milá holka, která to v životě daleko dotáhne, a doufám, že opravdu má nějaké kamarády. Ale na schůzkách, které pořádáme s mými kolegy – telefony, se dozvídám, že se hodně lidí teď s ostatními moc nepotkává, a četl jsem, že je to teď snad zakázané, snad to brzy skončí. Přeji jí hodně úspěchů do budoucna a doufám, že to spolu daleko dotáhneme.

Monika Volšičková, 9. B

Zápis do 1. ročníků
Ukázka z fotogalerie
Kontakt

ZŠ Benátky nad Jizerou
Pražská 135, 294 71 Benátky nad Jiz.

Tel: 326 362 196
Podatelna:
prazska@zsbenatky.cz
Dat. schránka:
wyma8y

IČO:
70997519

Projekty

Podpora výuky plavání na základních školách 2017 / 2018