Historie školy
Historie ZŠ Pražská Benátky nad Jizerou
Budova školy byla postavena za Rakouska-Uherska v letech 1886-1887.
3. září 1887 byla slavnostně otevřena jako obecná trojtřídní škola. Zbytek prostoru zabíraly učitelské byty. Stavba stála 33 887 zlatých, v přepočtu cca. 100 000 Kč.
Roku 1904 bylo ve škole zavedeno samočinné elektrické zvonění. Představa, že do té doby vždy jeden žák oznamoval začátek výuky zvonečkem, vyvolává úsměv. Roku 1910 se zřídilo elektrické osvětlení. Protože se ale šetřilo, osvětlené byly jen místnosti, kde se vyučovalo ručním prácem. Vybavení školy pomůckami bylo velice chudé. V žákovské knihovně měli jen 89 svazků, v učitelské jedenáct a vyučovacích pomůcek bylo tehdy 125 kusů. S úsměvem na vybavení školy vzpomíná Karel Vik ve svých „Zápiscích podučitelských“.
„ První třída jest pro nováčka dosti zlá. Nejhůře je s odčítáním. Demonstruji: „Na stole byly dva špalíčky, jeden jsme vzali. Kolik je nyní na stole špalíčků?“ A moji výtečníci bez uzardění hlásí: „Jeden je na stole a jeden v kapse!“ Proto začnu s ořechy: „Hleďte žáci! Dostal jsem dva ořechy. Teď jeden sním. Kdo dovede říct, kolik mám ořechů?“ Hoši i holky radostně hledí, jak louskám ořech. Ořech je plesnivý a vyhazuji jej z okna. „Nu tedy kolik mám ořechů, Valtře?“ A Valter hlásí: „Ještě jich máte půl kapsy…. .“
Většina takových žáků pocházela z velmi chudých rodin a museli rodičům pomáhat. Proto byla některým žákům umožňována částečná nebo úplná úleva od školy. Pořádaly se školní výlety do okolí Benátek a do lesa Okrouhlíka. Nejdelší výlety do Prahy a Mladé Boleslavi byly poskytovány jen nejstarším žákům. Každá třída měla asi sto žáků.
Po rozpadu Rakouska-Uherska byla roku 1922 zavedena povinná osmiletá školní docházka a zrušeny úlevy od školy. Snížil se počet žáků ve třídě, nejdříve na sedmdesát, později na padesát žáků. Starší lavice se nahradily dvousedadlovými, zavedlo se elektrické osvětlení v celé budově a byly zavedeny nové předměty:
Občanská nauka, ruční práce pro hochy a nauka o domácím hospodářství pro dívky.
V zimě musela být škola mnohokrát uzavřena kvůli mrazům a nedostatku uhlí. Ve třicátých letech bylo vytvořeno rodičovské sdružení. Zajistilo se hromadné očkování dětí proti záškrtu a pravidelné prohlídky chrupu.
Začíná nástup fašismu. V době okupace byly plány zacházení s českým obyvatelstvem výhradně zaměřeny na jeho likvidaci. Ve školním roce 1938/1939 muselo být vyučování předčasně ukončeno kvůli ubytování německého vojska v budově školy. Benátečtí učitelé museli podepsat prohlášení o svém původu a předložit rodné listy rodičů a prarodičů. Museli také chodit na kurzy německého jazyka. Němčině se učily i děti, a to už od první třídy až sedm hodin týdně!! Učitelé je ale nenutili ke zvládnutí tohoto jazyka. Byly schváleny nové německé čítanky s články výchovného charakteru odpovídajícími nynějším poměrům. Tyto knihy se ale do naší školy nedostaly a tak, se nepodařilo vychovat benátecké děti v duchu idejí německé říše.
22. května 1945 začalo zase normální vyučování. Ve slavnostně vyzdobeném vestibulu promlouval k žákům tehdejší řídící učitel Karel Žadník. Vysvětlil všechny události posledních dnů a osvobozeneckých bojů.
Do kroniky zapsal:
“Naše srdce jsou naplněna radostí z nabytí svobody, jsou plna vděčnosti těm, kteří nám dopomohli. Jsme plni naděje, že se nám podaří zahladit stopy poroby na duševním vývoji našich dětí. Víme, že to nebude snadné. Není dost sešitů, učebnic, map, není ani uhlí. Chceme se ze všech sil přičinit, abychom svobodné republice připravili mládež vzdělanou a dobře vychovanou.“
Žáků stále přibývalo a muselo být místa pro výuku. Školník ani ředitel ve škole už nebydleli, zrušily se poslední učitelské byty. Přesto už jedna budova pro všechny žáky nestačila, hlavně proto, že bylo víc tříd ( snížení počtu žáků na 30 ve třídě). Bylo upraveno hřiště a doskočiště i areál školy. A to hlavně – v sedmdesátých letech byl schválen návrh na výstavbu nového pavilonu. Projekt vypracoval ing. Architekt Kosík. Stavbu prováděl Okresní stavební podnik Mladá Boleslav. Byla zahájena roku 1980. Roku 1983 byl nový pavilon slavnostně otevřen. Hodnota díla byla 7 miliónů 800 tisíc korun. Každého návštěvníka i žáky udivovala prostornost hal i tehdy velmi moderní vybavení učeben a laboratoří. Třetí budova v areálu školy byla normální pošta.
Historie zdejšího školního areálu je v posledních deseti letech na změny bohatá. Vše začalo vybudováním víceúčelového hřiště s umělým povrchem,následovala atletická čtyřdráha a sektor pro skok daleký. Vlastními silami jsme upravili dvě travnaté plochy, překážkovou dráhu , šplhadla a kropení všech sportovišť. Oprávněnost této investice potvrdili samotní žáci svým zvýšeným zájmem o sport a vynikajícími výsledky na úrovni okresu,kraje i republiky.I přes maximální využívání všech uvedených ploch jsme první větší údržbu prováděli až po devíti letech.
Další velkou událostí byla rekonstrukce „staré budovy“, která díky své finanční náročnosti byla rozložena do několika let.Postupně jsme se dočkali nového topení, oken,podlah a omítek, střechy, fasády a přístavby šaten. Podstatné je i to, že opravené prostory byly vybaveny novým nábytkem. Rok 2006 udělá závěrečnou tečku v podobě půdní vestavby, která s konečnou platností shromáždí 1.stupeň pod jednu střechu do hygienicky i esteticky odpovídajících prostor. A tím bude ukončena i historie „pošty“ jako součásti školy.
Více než dvacet let provozu „nové budovy“ se také podepsalo na jejím stavu.Obnova probíhá oproti výše uvedeným událostem takřka nenápadně. Opravena byla okna, střecha včetně zateplení a instalována regulace topení. Novou podobu dostávají interiéry a zařízení učeben (chemie, přírodopis, keramická dílna,PC učebna). Také školní jídelna, která je součástí školy, „dostává své“,aby odpovídala přísným hygienickým pravidlům. V současnosti probíhá instalace zařízení, kterým se budou objednávat obědy ( výběr ze dvou jídel) prostřednictvím čipové karty.
Na tomto místě se sluší připomenout slova školní inspekce o tom, že jsme školou nadstandardně vybavenou a to především díky pochopení zřizovatele.
Ředitelé školy od jejího založení:
Eduard Piškač Josef Havlíček
František Šimůnek Antonín Semerád
Josef Jozek Stanislav Vydra
Josef Gabriel Anna Cypriánová
Josef Švora Jan Žídek
Ladislav Maček Jiří Maryška
František Endrýs Jana Poláková
Karel Žadník Jan Novotný
Marie Tůmová Jiří Novotný
